Olga Němečková
- Podrobnosti
- 18. 9. 2011 13:03
Dobrý večer pane Uhlíku, zde je můj příběh.
Před dvěma a půl roku si vzal můj manžel život. Byl tak zoufalý, že skočil pod vlak. Můj život se mi sesypal během chvilky. Žili jsme spolu 34 let a já jsem zůstala sama. Začala jsem si vyčítat, že jsem tomu snad mohla zabránit, kdybych si na něj udělala víc času. Prošla jsem vztekem a lítostí a nakonec se dostavila rezignace. Nastaly zdravotní potíže.
Nejprve v menším měřítku a já jsem si řekla, že půjdu za ním (za manželem). Pak se dostavily potíže tak závažné, že jsem upadla do naprosté apatie. Můj život končil a já jsem zabloudila a nechtěla jsem najít cestu zpět.
Přišla pomoc sama, aniž jsem o ní žádala. Moje kamarádka, které si nesmírně vážím, mi přivedla do cesty Vás, milý pane Uhlíku. Když jste přiložil ruce na mou hlavu a řekl těch pár krásných vět, kterým jsem doslovně nerozuměla, stalo se něco, co musím nazvat zázrakem. Slovo zázrak je pro mě něco, co se nedá rozumně vysvětlit, tak to alespoň popíšu. Vzhledem k tomu, že jsem trpěla zimnicí, začalo mi proudit teplo od konečků prstů u nohou pomalu do celého těla. Bylo to velice příjemné, ale nepřirozené. Vyhrkly mi slzy, přestože jsem už zapomněla plakat. Přirovnala bych to, jako když vám někdo čistí ránu po uštknutí hadem. Nakonec ze mě spadla jakási ohromná tíseň - jako bych měla ohromný balvan na prsou, a já se mohla znova nadechnout čerstvého vzduchu a s ním se ve mně rozlilo tolik energie a tolik nějakého štěstí, že se to ani nedá popsat. Náhlá radost a já jsem pocítila Boží přítomnost tak blízko.
Celý můj život se od základu změnil. Můj zdravotní stav se natolik zlepšil, že ty menší neduhy zmizely a co se týče těch zásadních a životu nebezpečných – ty si troufnu udržet v bezpečné vzdálenosti, jak jen to půjde. Věřím, že mi Bůh podal pomocnou ruku a je na mně, jak ji uchopit, a že se mnou jen tak neztrácel čas, aby mě nechal padnout, a já Mu za to vše upřímně děkuji. Já jsem si náhle uvědomila, že mě provází celým životem a já si na Něj vzpomenu, jen když si neumím poradit sama. Ani jsem Mu nikdy nepoděkovala, brala jsem vše jako samozřejmost. Moc mi chybí lidi, se kterými můžu o tom všem hovořit a společně se modlit. Každým dnem se modlím a děkuji za každou maličkost. A protože vím, že mi věříte, tak vám to povím. Ono to funguje! A z těch maličkostí se stávají věci zásadní. Jsem moc vděčná každému, kdo si na mě udělal alespoň trochu toho drahocenného času a pomohl mi.
A tímto se s Vámi zatím loučím, přeji jen to nejlepší Vám a celé Vaší rodině.
Pán s Vámi Olga Němečková, Písek
(11.3.2010)
Dodatek: Rakovina zmizela!
Milý pane Uhlíku,
uběhla už řada dní, kdy jsme se naposledy viděli a já stále na Vás musím myslet. Seznámil jste mě s naším Pánem a můj život se od základů změnil. Jsem jiný člověk. Nejenže jsem zdravá jak řípa, ale vyhojila jsem se tak dokonale, že by mi mohli závidět. Miluji Pána Ježíše. Chtěla bych si nechat udělat kontrolní vyšetření a podat o mém uzdravení svědectví, abych měla nějaké podklady od lékařů, protože nikdo tomu nevěří. Nedivím se, ani já bych tomu nevěřila. Ráda bych se pochlubila s dalšími svými úspěchy, ale nejsem si jistá, zda by Vás zajímaly. Je toho hodně a na vše mám svědky, že nikdo nemůže tvrdit, že to není možné. Jsou to tak zakladní věci, které se však vymykají lidskému chápání. Ztratila jsem vše, co jsem měla ráda, co jsem považovala za důležité, ale nacházím něco, co je velice pravdivé. Potkávám jiné lidi, jsou skvělí, hlavně Ondra a Terezka Kymlovi. Ani nevíte, jak jsem za ně vděčná. Nasměroval jste mě k němu do Církve bratrské. Trvalo mi dlouho, než jsem si ověřila, že opravdu do tohoto sboru patřím. Moc ráda bych se s Vámi viděla a o všem se s Vámi podělila.
Teď mě napadlo, že ani nevíte, kdo Vám píše. No zapřemýšlejte. To je ta, kterou jste pomocí Boží vůle zachránil před jistou smrtí. Máte obrovský dar a já bych se s Vámi moc ráda sešla.
Němečková Olga CB Písek
(18.9.2011)