Hanka Uhlíková
- Podrobnosti
- 30. 11. 2012 12:38
Krásný den, (8. března 2012)
Jmenuji se Hanka Uhlíková a každou chvilkou mi bude 50 let. Proč píši tento příběh?? Nikdy jsem nebyla věřící. Spíše jsem věřila v denní realitu než v Pána. Před pěti lety jsem ale měla pracovní úraz. Bedny se šunkou mi tak poranily koleno, že jsem se nevyhla 3 operacím a skoro dvouletému nicnedělání.
Ani po ukončení léčby jsem neměla vyhráno. Koleno bolelo a chůze ze schodů, nebo z kopce, byla pro mě utrpení. Naříklad cesta na autobusovou zastávku, která je z kopce a je dlouhá asi 150 metrů, mi trvala 20 min. Sed do dřepu nebo kleknutí bylo pro mne nemožné.
Ale teď to veselejší. Jedno podzimní ráno (2010) jsem seděla na terase šumavské chalupy a škrábala brambory k obědu. Na chalupě byl i můj švagr Zdeněk. Ano Zdeněk Uhlík je můj švagr. Uviděl mě, jak pajdám ze schodů ke sklepu, a zeptal se, jestli se může pomodlit za mé uzdravení k Ježíši Kristu.
Nejprve mi dal ruku na čelo a začal se modlit. Pocítila jsem mrazení po celém těle. Pak mi přiložil ruce na kolena a já cítila velké horko. Zdeněk se za mě modlil a poprosil Pána Ježíše o pomoc. Po modlitbě jsem pak šla znova ze schodů a sama jsem nevěřila - bolest pryč! Ano čtete to správně - bolest byla opravdu pryč. Je to již více jak rok a já a moje koleno jsme absolutně v poho. Super se mi chodí po houbách, ze schodů a cesta na tu autobusovou zastávku? Trvá mně 4 min. Chodím tak minimálně 4 krát týdně a pokaždé děkuji Pánu a jen málokdy poděkovat zapomenu. Můj život je ted mnohem lepčejší - díky bezbolestnému pohybu jsem i zhubla. Cítím se skvěle a jsem o moc sebejistější. Když jsem děkovala Zdeňkovi, tak jen řekl - mě neděkuj - děkuj Bohu. On tě má rád a On to tak chtěl. Kdyby mi někdo něco takového vyprávěl tak před dvěmi lety, jen bych se pousmála a myslela si svoje. Teď to vyprávím já svým kamarádům a známým - většinou mi asi nevěří. Já se ale usmívám. Děkuji Pánu a myslím si svoje.
Hanka (8.března 2012)