Svědectví
Jan Vlasatý
- Podrobnosti
- 12. 8. 2020 17:51
SvědectvíSvědectví o našem milujícím panu, Ježíši Kristu. (5. srpna 2020)
Jmenuji se Jan a pocházím z Vysočiny. Krista jsem poznal asi před 4roky, doslova mi zachránil život i celé mé rodině. Asi před rokem jsem dostal infarkt. Byl jsem stále unavený, svazovaly mne deprese a nikdo nevěděl proč. Únava byla hrozná, vyčerpaní a vyčerpání, nemohl jsem ani pracovat, jako když mne něco vysává. Už jsem nevěděl kudy kam, lékaři také ne, prášky a jen prášky. Tak jsem začal hledat bratry, kteří mají dar uzdravování a rozvazovaní, ale je jich dost málo, skoro nikdo. Ale jeden známý mi doporučil bratra Z. Uhlíka a jeho skvělou ženu Lucinku. Jednoho dne jsem zavolal Zdeňkovi a oni mě pozvali na víkend k nim domu. Krásná, Bohem naplněná atmosféra. Povídali jsme si a modlili se a díky našemu Pánu, který si použil Zdendu, jsem úplně normální a můžu denně dělat a zabezpečovat svou rodinu, a navíc mi bylo uzdravené i ucho, na které jsem špatně slyšel. Díky pane za takové učedniky
Svědectví Zdeňka
- Podrobnosti
- 20. 8. 2017 15:44
Na své dětství rád vzpomínám. Narodil jsem se v Děčíně v srpnu 1956 jako druhý ze třech kluků. Rodiče se o nás starali s péčí a láskou a to formovalo naše životy. Naši byli nevěřící a o Bohu se u nás tedy nemluvilo. Vyučil jsem se elektrikářem a následně absolvoval Střední průmyslovou školu elektro v Chomutově.
Když mi bylo asi 20 let, začal jsem se zajímat o různé záhady v historii lidstva a o schopnosti lidského mozku. Má cesta za poznáním vedla přes východní náboženství, jógu, okultizmus a lidové léčitelství. Během základní vojenské služby jsem létal na proudovém letadle L 29 jako pilot, byl jsem šťastný, ale toužil jsem poznat smysl života a skutečnou pravdu.
František Liška
- Podrobnosti
- 8. 8. 2017 13:51
Jak začít.Letos mi bude 53 let.Moji žijící rodiče jsou křtěni každý v jiné církvi.Ve kterých není podstatné.Dnes se dá říci,že jejich víra je dost mělká.To nemění nic na tom,že jsme s o tři roky mladším bratrem vyrůstali v úplné rodině.Dnes vidím,že to nebylo zas tak málo.Matka vždy byla hodná a kamarádská a žehlila naše průšvihy.Otec byl z jiného těsta.Byl tvrdý,přísný a neodpustil sebemenší prohřešek.Pro ránu nešel nikdy daleko.A obzvláště já jako starší jsem mohl pocítit jeho pádnou ruku.Často jsem měl z něho strach a při návratu z práce jsem mu šel raději z cesty.O to více jsem se těšil na některé víkendy a prázdniny,které jsem mohl trávit u dědy a babičky na Vysočině. Oba byli zbožní katolíci.To sebou neslo pro mne mimo svobody ,bezstarostnosti a her návštěvy pobožností,nočních mší a zvláště pro mne otravných nedělních,dlouhých bohoslužeb.Pro kluka s nepokojnou krví to bylo mnohdy jako za trest.Modlit jsem se sice uměl a považoval to za nutné zlo.To mi ,ale nebránilo si čas v kostele strávený všmožně krátit prohlížením obrazů a soch.
Šárka Dolejšková
- Podrobnosti
- 28. 6. 2016 19:44
Ahoj Zdeňku,
chystám se skoro už týden, že napíšu svědectví, ale neboj, stále v sobě mám tu čirou radost, kterou jsem měla ve středu, minulý týden.
Od roku 2007 jsem trpěla dost nepříjemnou nemocí, stále se tvořícími bulkami, které se postupně zhoršovaly, občas zmizely. První zkušenost s kožní doktorkou byla strašná, bez umrtvení mi jí vymáčkala a já jsem cestou domů omdlévala bolestí. Během půl roku (zhruba) se mi objevily další, tentokrát větší a mnohem víc bolestivější. Doktor mě poslal do nemocnice a tak jsem jezdila do Českých Budějovic, kde vůbec nevěděli co se mnou. Dokonce se mi jedna paní doktorka vysmála, že bych chtěla mít někdy děti... (ha ha, mě to vtipný teda nepřijde, když bolestí nemůžu chodit...)... Rozhodla jsem se, že to řešit nebudu, ale zhruba v roce 2014 jsem měla zase další a horší bolesti a další boule. Neměla jsem je jenom v tříslech, ale i na kostrči (skvělý, nemůžu si ani sednout). Dostala jsem se k homeopatce, která mi pomohla s tou na kostrči, ale bohužel léčba byla dost finančně náročná a pro mě, jakožto studentku (občas přivydělávající si) to bylo nezvladatelné.
Boule se občas ukázaly, občas bolely tolik, že jsem prostě kulhala, ale dalo se to zvládnout. Vždycky to po nějaké době přebolelo a jelo se dál. Každopádně jsem nemohla chodit bez náplastí, občas bez obvazů...
Ruda a Petr
- Podrobnosti
- 28. 6. 2016 19:17
Ruda dnes ve sboru vydával svědectví, že bolesti kolem ledvin zmizely, okamžitě při tvých modlitbách vnímal Boží dotek a od té doby, co ses za něj modlil, se zdraví zásadně zlepšilo. Zmizely i problémy v souvislosti s krevním tlakem ( také ses za to modlil).
Já můžu svědčit o tom, co je zatím lékařsky evidentní - ten zub co mi lezl do pusy a řezal mě do jazyka po tvých modlitbách od rána začal zalézat zpátky a místo přestalo bolet. Nyní mám v puse už jen malý hrbolek , úplně pokrytý novou kůží, naprosto bez problémů a nebolestivý.
Jablonec nad Nisou (12. června 2016)
Dagmar Konderlová
- Podrobnosti
- 31. 10. 2013 15:20
Ahoj Zdeňku,Chtěla bych Ti poděkovat za čas, který jsem mohla strávit s Tebou na Brodfestu. Tvoje semináře byly pro mě velkým přínosem a hlavně to byl pro mě požehnaný čas. Cítila jsem živě Boží přítomnost. To se mi stává málo kdy.
Jaroslav Kynčil
- Podrobnosti
- 30. 11. 2012 12:45
Měl jsem v koleně artritické potíže s nepřetržitou bolestí. Snažil jsem se koleno mazat, byl jsem u doktora, ale přesto to stále bolelo. Věřil jsem, že mi to shromáždění se Zdeňkem Uhlíkem pomůže, a tak jsem přišel. Hned po modlitbě jsem cítil ulehčení.
Hanka Uhlíková
- Podrobnosti
- 30. 11. 2012 12:38
Krásný den, (8. března 2012)
Jmenuji se Hanka Uhlíková a každou chvilkou mi bude 50 let. Proč píši tento příběh?? Nikdy jsem nebyla věřící. Spíše jsem věřila v denní realitu než v Pána. Před pěti lety jsem ale měla pracovní úraz. Bedny se šunkou mi tak poranily koleno, že jsem se nevyhla 3 operacím a skoro dvouletému nicnedělání.
Olga Němečková
- Podrobnosti
- 18. 9. 2011 13:03
Dobrý večer pane Uhlíku, zde je můj příběh.
Před dvěma a půl roku si vzal můj manžel život. Byl tak zoufalý, že skočil pod vlak. Můj život se mi sesypal během chvilky. Žili jsme spolu 34 let a já jsem zůstala sama. Začala jsem si vyčítat, že jsem tomu snad mohla zabránit, kdybych si na něj udělala víc času. Prošla jsem vztekem a lítostí a nakonec se dostavila rezignace. Nastaly zdravotní potíže.
Nejprve v menším měřítku a já jsem si řekla, že půjdu za ním (za manželem). Pak se dostavily potíže tak závažné, že jsem upadla do naprosté apatie. Můj život končil a já jsem zabloudila a nechtěla jsem najít cestu zpět.
Bára Svobodová
- Podrobnosti
- 1. 8. 2011 18:00
Ahoj Zdeňku,
moc Tě zdravím, nevím zda si na mě a manžela pamatuješ..Byli jsme spolu ve Vyškově na Rampě, kde jsi měl kázání s uzdravováním :-) Omlouvám se, že jsme se ani pořádně nerozloučili, ale manžel už spíchal hodně domů :-) Chtěla jsem Ti jen oznámit, jak jsi se modlil za naše problémy..(skolióza, žlučník i za to těhotentství a u manžela za koleno) tak od té doby mě záda opravdu nebolely, jím možné i nemožné věci, které jsem dřív absolutně nemohla, takže žlučník taky v pořádku a navíc jsem teď v 7 týdnu těhotná :-) Manžela koleno už taky nebolí, má ho plně funkční. Takže moc děkuju Bohu za to, že si Tě tak mocně použil při těchto našich problémech a děkujem moc i Tobě.
Se srdečným pozdravem sestra v Kristu Bára a Michal
BTŽ